Milujeme příběhy, tak si přečtěte ten náš!!

Příběhy. V posteli začínají, zaplétají se i končí. Pohádky, veselohry, dramata. Rozlít víno. Drobit. Schovat se. Rozestlat. Milovat se. Rodit. Ukládat. Ptát se, jestli Tě ještě miluje. Ptát se, jestli ho ještě miluješ. Probudit se v botech. Ležet v botech naposledy.

"Hledala jsem, ale nenašla jsem přesně to, co jsem chtěla. A to byl první impuls k tomu, že naváži na rodinnou tradici a založím vlastní firmu, se kterou bych ráda plnila svoje sny o krásném ložním prádle i ostatním." Tak o začátku vypráví naše founderka, Terezie.

V tomhle příběhu je odhodlání, kus historie a taky přesvědčení, že věci se dají dělat jinak.

Na začátku ale bylo docela obyčejné zklamání. Zklamání z toho, že Terezie nemohla najít takové ložní prádlo, které by si přála. „Říkala jsem si, že už jsem velká holka a že už nechci jen něco ze "supermarketu na povlečení". Věděla jsem, že chci hezké a kvalitní povlečení,“ říká.  

A tak začala před pár lety hledat. Nejdřív na internetu, protože na obíhání obchodů moc času neměla. Nakonec se ale musela přeci jen vypravit i do klasických prodejen. Velký úspěch ji ale ani tam nečekal. „Když už jsem konečně našla opravdu hezké ložní prádlo, vyšlo třeba na dvacet tisíc na jednolůžko,“ vzpomíná na svůj tehdejší šok.  

A tak začalo hledání toho správné výrobce. Bez kompromisu!

Vysoká cena ji překvapila natolik, že si řekla, že to přece není možné. Místo toho, aby to nechala plavat a spokojila se s nějakým kompromisem, si začala načítat informace o látkách a materiálech, až se do toho ponořila natolik, že psala a volala výrobcům textilu nejen u nás, ale i po celém světě. „Nechala jsem si naposílat vzorky a zjistila, že krásné prádlo se dá udělat za podstatně příznivější ceny a že je to ohromná díra na trhu,“ popisuje Terezie. 

Rozhodla se proto naplno začít věnovat svému „koníčku“ okolo ložního prádla. Ostatně není ve své rodině první, kdo se vydal zrovna tímhle směrem.

Rodinná tradice už za první republiky

Už Už Tereziina prababička Marie Líkařová měla velké odhodlání a nakonec i úspěch. Za první republiky měla vlastní obchod právě s ložním prádlem. Sama vybírala materiály a na povlečení vyšívala monogramy budoucích majitelů. To, co mohlo plynule pokračovat jako rodinná tradice, ale násilně zatrhli v roce 1948 komunisti. Obchod jí sebrali, její příběh a ostatně i samotné povlečení v rodině ale zůstaly dodnes.

„Když mi letos umírala 96letá babička, ležela v povlečení, které dostala ke svatbě od své maminky. Bylo to neuvěřitelně dojemné,“ říká Terezie.

Na rodinnou historii teď navazuje nejen krásným a kvalitním ložním prádlem, ale příběh své rodiny připomíná i v samotném názvu, pro který se inspirovala u jména své prababičky.

Tohle je nová MARIELI.